Zpívání v dešti bez deště, aneb jak vzniká strach a jak se plní sny

Zpívání a strach

Je to hodně let, kdy jsem měla brigádičku jako mim na Karlově mostě. A také ještě jednu, kdy jsem zpívala v malém pražském klubu s doprovodem klavíru. A občas nějaké účinkování v pěvecké či taneční company. Potom mi blízký člověk řekl, že neumím zpívat. Jasně, byla jsem nepolíbená pěveckou technikou, a kromě pár akordů na kytaru jsem nikdy na nic nehrála. Tato nevinná věta způsobila, že jsem pomyslně ztratila hlas. A na veřejnosti už ze mě nevyšel tón. U mě i před tím bylo zpívání, co se týká jistoty, jako když si stoupnete na štokrdle na jednu nohu. A pak vám někdo tu stoličku podkopne.

Techniku jsem získávala na hodinách zpěvu, ale trémy jsem se nezbavila.

 

Když se něčeho bojíte úplně nejvíc, šlápněte do toho

Odjela jsem si vyčistit hlavu na mou milovanou Mallorcu. V hotelovém baru probíhalo skoro každý večer karaoke. Moderátorka vyzívala hosty ke zpěvu. Nevím, jestli jsem měla úpal nebo hodně vína, přihlásila jsem se.

Ještě jsem svou účast zkonzultovala s německo-italským gay párem, který si přisedl k mému stolu. A šla na to. Trochu jsem se schovávala v přítmí, abych viděla na text na monitoru počítače. Šlo to dobře. Hosté v baru si mě nevšímali. Popíjeli, bavili se mezi sebou. V polovině písničky mě zaznamenali, postupně se utišili. A po vygradovaném refrénu nastal bouřlivý potlesk. Já se začala klepat. Musela jsem se opřít o stůl s počítačem, abych se udržela na nohou. Sama sebe jsem zabila trémou. A ten děs v očích moderátory, která nevěděla, jestli mi má volat sanitku nebo jestli mě má utěšovat a chlácholit ona sama.

 

Ano, šlápněte do toho!

Další večer jsem do baru přišla s jasně vytyčenou misí. Jdu si zazpívat. Tentokrát do světla reflektorů, nikoliv do přítmí. Dokonce jsem si svou písničku i uvedla a řekla o čem je český text. Adrenalin a tréma působili. Klepala jsem se tak, že jsem si občas dala ránu mikrofonem do zubů. Mise splněna.

 

Co je od srdce a co je reál?

Poměrně ráda dělím činnosti na ty, které podporuje pravá mozková hemisféra a na ty, které levá. Ideál je vždy rovnováha. Pravá hemisféra je vnímání v obrazech, kreativa, talenty a to srdce. Levá je od praktična, reality a čísel. Jednoduše řečeno.

Všimli jste si někdy, že když přijde výtka na činnost levé, tak to tolik nezasáhne, jako když jedovatý šíp vystřelí na pravou stranu? Jak já říkám do činnosti od srdce. Asi se nikdo nerozbrečí, když mu vytknete špatný výpočet. No dobře, tak to přepočítá. Ale když někomu řeknete, že jeho obrázek je škrábanice. Že jeho zpěv zní jako když tahá kočku za ocas, to zamrzí víc. Kritik se dotkne něčeho, v čem máte své srdce.

 

Psaní je od srdce

Vždy když jsem čekala na vyjádření k mým textům na zakázku, měla jsem strach. Strach, že kritika zasáhne mé srdce.

A když jsem dostala svou první velkou zakázku na texty, tak jsem se úplně obyčejně podělala strachy. Pár dnů mi trvalo, než jsem začala psát.

Ovšem, když jsem ve svých dvaceti pěti letech vyhrála svůj první konkurs na vedoucí místo v ekonomickém oddělení. Nic moc to se mnou neudělalo.

 

Jak se plní sny?

Jen na okraj, když už jsem něco zmínila o srdci. Od srdce jsou také sny. Pokud to žijeme, sny se zhmotní. Další věda je, správně si přát.

A pak k vám začnou chodit ty správné věci ve správnou dobu. Ale pozor! Dostaneme pouze to, co chceme.

 

 

Splňte si svůj podnikatelský sen a já budu na této cestě vaší průvodkyní, aby ta cesta byla přímá a smysluplná. Naučím vás spočítat si rizika a zisk. Odpovědět si na otázku: Vyplatí se mi to? Naučím vás porozumět vaším klientům a komunikovat s nimi jejich řečí. Můj příběh si přečtěte zde >>