Splň si svůj sen

Myslím si, že život bez snů a cílů není naplněný. Znám pár lidí, kteří si na to nehrají. Mě by něco chybělo, kdybych si nemohla snít a sny si plnit. Vyzvala jsem přátelé na Facebooku, aby sdíleli své sny. Padlo mnohé: od cestování do více či méně exotických destinací, spokojený život, svatba, i zdraví, které pro někoho může být něco, co je samozřejmost.

Jak se plní sny?

Každý z nás o něčem sní, ale svou touhu považuje za pouhý nesplněný sen. Jsme také ovlivnitelní svým okolím tak, že poslechneme rodinu, přátelé, kteří nás odrazují. Někdy také uvěříme, že nejsme dost dobří. Začneme věřit, že na to nemáme a tak si svůj sen nikdy neuskutečníme.

Dáváme na obecný názor s nadpisem „Co tomu řeknou lidi“. Snažíme se nevyčnívat. A více posloucháme ostatní, než abychom naslouchali hlavně sobě. Je to v nás nějak zakořeněno.

I když ráda sním od mala. Jako jedináčkovi z valašské samoty mi ani nic jiného nezbylo. Také se mi vloudil do snění šotek „Co tomu řeknou“.

Chtěla jsem být spisovatelka. Už jako malá jsem milovala knížky a zhltla jich neuvěřitelné množství. Milovala jsem příběhy. Nejdřív jsem je se zaujetím ráda četla a poté, ještě s větším zaujetím, ráda psala. Ale právě pro reakce okolí jsem si svou touhu začala nechávat pro sebe. A nahlas jsem vyslovila pouze záložní sen: „Budu doktorka!“

Zhruba od deseti let jsem přispívala články kde to jen šlo. A to mi vydrželo až do dospělosti. Nebylo pro mě důležité za kolik. Ale to, že můj text někoho oslovil tak, že ho vydal.

Až poměrně nedávno mě psaní začalo živit. Proč? Protože jsem uvěřila, že to jde. Přestala jsem řešit co si kdo myslí. Přestala jsem řešit šotka „Co tomu řeknou“. Přestala jsem mít pocit, že nejsem na to dost dobrá.

To byl už jen malý krůček k tomu, abych konečně napsala tu knihu.

Stalo se. Další sen je splněn.

Sama jsem si vydala román Hvězdy mně přály?. Než se tak stalo, uběhly tři roky. I když v knížce David (hlavní hrdina) řeší velké tajemství a rodinnou tragédii, za kterou si dává vinu, nejsem pisatelka velkých dramat. Dramat, kdy bych své postavy nechala skočit pod tramvaj nebo z mostu. Humoru a lásky není nikdy dost. Proto jsou mé texty tak trochu s nadhledem, s humorem a protkané romantikou. Ovšem pozor, až tak moc růžová knihovna to není. Už se to začalo červenat. Posuďte sami! – klikni pro více o románu.

Nebojte, také David si plní své sny. A Hvězdy mu opravdu přejí.