Hvězdy mně přály?
Jmenuji se David Dagos. Ožil jsem v tomto románu díky jedné skutečné osobě. Venezuelský zpěvák Carlos Baute mi dal svoji podobu, srdce a talent. Jsem však čistá fikce a románový hrdina. Hvězdy mi opravdu přály. Žiji život snů. Jsem také známý zpěvák a hudebník. Působím ve Španělsku, které je mou srdcovkou. Nezažíval jsem však jen úspěch. Mým životem se táhne jako černá nit rodinná tragédie, kterou si nepřestávám vyčítat. A právě tajemství z minulosti odstartovalo mou cestu za sny. Cestu plnou zmaru, neúspěchů a bolesti. Ale také cestu úspěchu a nenadálé slávy. Chcete mě na ní doprovodit a zažívat vzlety a pády se mnou? Jedno vám prozradím už teď: miluji ženy.
-
Ukázka č.1
David stojí schovaný pod schody a čeká na svůj vstup na pódium. Má trému. Ne takovou tu svazující. Jeho tréma ho napumpuje adrenalinem. Je zvyklý vystupovat před lidmi. Rád se předvádí. Má na sobě bundu. Neví proč, ale je mu zima. Potí se mu ruce, i když je má úplně ledové. Bere si od technika mikrofon. Fouknutím do něj vyzkouší, že je zapnutý. Zhluboka se nadechne a vybíhá schody na pódium. Je stále ještě ve tmě. Dívá se seshora na tanečníky. Přes reflektory se snaží vidět do lidí. Jak budou asi reagovat? Vydá ze sebe všechno. Ostatně jako vždy. Tak už je to tady. Pod nohama mu doslova bafne mrak mlhy, která ho na chvíli zahalí, aby se následně objevil ve světle, které mu svítí do zad. Muzikanti přejdou v tajemnou doprovodnou pasáž. Rána do bicích. Ostrá světla. Show začíná.
Ukázka č.2
„Máš holku?“ slečna do toho šla plnou palbou.
„Zrovna teď nemám,“ usmál se. Pořád se usmíval. Mám holku? Musel i sám sobě odpovědět. Nevěděl přesně. Byl tak pohlcený přípravou koncertů a s Evou se pohádal. Od té hádky se mu pár týdnů neozvala. Tak asi nemá holku. Nebo měl říct, že jo?
„Četla jsem, že nepocházíš ze Španělska. Je to pravda?“ padla další ostrá otázka.
„Narodil jsem se v Praze. Tady žiju tak deset let. Máma byla Češka. Táta je Španěl.“ Opět úsměv. Holky, kdybyste věděly… Znovu měl hlavu plnou toho, co se stalo a těch všech okolností kolem jeho stěhování. Pořád si sám sobě za to dává vinu.
Ukázka č.3
Davida probudila žízeň. V puse totálně vyschlo. Slepené oči. Nemohl se pohnout. Rameno a ruku vůbec necítil. Na rameni tak nějak v objetí měl kolem sebe obtočenou dívku. Rozkoukával se. Oslava byla velká. Pamatuje si to vůbec? No, něco ano. Hotelový bar. Hotelový pokoj.
Jak se jmenuje ta holka? Sakra!
Pamatuje si jen, že určitě nic nebylo. Dost toho vypili. Sekt tekl proudem. Basák se pustil i do panáčků. To byla rychlá smrt. Tancováním udržoval přijatelnou hranici mezi životem a deliriem.
Kouknul pod peřinu. Nejsou úplně nazí. Pamatuje si to dobře.
Hlava jako střep.
Opatrně se vyprostil z objetí, aby ji nevzbudil. Šel se do koupelny napít. Pak svlékl zbytek oblečení a pustil na sebe vlažnou sprchu.
Sprcha mu bubnuje do těla. Je ti dvacet pět. Je ti dvacet pět.
Bc. Lucie Brodová mallorcajinak.cz
David je cool. Dlouho jsem nic tak nehltala. Je tam logika, vše do sebe zapadá. Tohle česká beletrie potřebuje. Hustá knížka. Úžasná! Jdu si ji přečíst znovu, což normálně nikdy nedělám. I když je to fikce, příběh nepůsobí jako pohádka. Což je super. Každý to může opravdu prožít nebo to třeba už částečně prožil. Jo, a jsem ráda, že je tam má replika. :) Letos v létě must read!
Jiří Klimpl
OZ z tiskárny
Dnes nic nestíhám. Začetl jsem se do vaší knihy o dost delší dobu, než bych potřeboval. Nemohl jsem se od knížky odtrhnout.
Alžběta Janečková
recenzentka knih
Přistihla jsem se, že na Davida několikrát denně myslím. Jako bych ho znala nebo co? Fakt skvělá práce.
Je to postava s velkým P. Líbí se mi jak pracuješ s jeho šťastnou povahou, je takový superman. Jsem zvědavá, jestli ho ty ženský a prolhanej svět nezkazí.
Pevná vazba V8, formát A5, 342 stran.
Autor: Vlasta Antošová
Fotografie: Petr Burda
Ilustrace: Vlasta Antošová
Vyšlo v červnu 2021
www.antoska.cz
ISBN 978-80-270-9536-0
-