
Stres je slovo, které jsme si zvykli slýchávat na každém rohu. Je to slovo mnohdy až nadužívané a můžeme mít dojem, že stres může za všechno. Nebo možná za nic.
Nebo je to snad moderní slovo, na které více poukazuje moderní doba?
Je to snad módní trend? Mít stres nebo naopak řešit anti-stres a hodit se do „zenu“.
Příroda je mocná a stres nám přisoudila právě proto, abychom byli vybavení pro nebezpečí. Abychom byli rychlí. Uměli rychle zhodnotit situaci. Uměli rychle zareagovat na okolnosti, zejména ty rychle se měnící, co nám jdou po krku. Stres nám umožňuje se vybičovat třeba u zkoušky, nebo kdysi při lovu mamuta.
Stres je fajn, pomáhá. ALE jen ten krátce trvající. Prostě ten, co má začátek a jasný konec.
Kdy stres nepomáhá a škodí?
Vlastně kdykoliv jindy, pokud stres je dlouhodobý. Nemá jasný konec. A je jedno, jak je silný. Může být jen takový lehoučký, ale pokud trvá dlouho, může vyvolat jakékoliv zdravotní problémy. Tělo je neustále v pozoru. To vede k vyčerpání, vysokému tlaku, nespavosti, úzkostem a riziku civilizačních chorob.
Čím nám dlouhodobý neboli chronický stres škodí?
Nejlépe si to ukážeme, když si řekneme, co se děje v našem těle na bázi chemické a jaká je samotná reakce těla.
Když zažíváme stres, tělo se přepne do režimu přežití. Je to prastarý mechanismus, který nám měl pomoci utéct před predátorem, ale dnes se spouští i při pracovním termínu nebo v dopravní zácpě. Prostě bojuj nebo uteč.
1. Vlna hormonů (Chemický start)
Jakmile mozek vyhodnotí nebezpečí, vyšle signál do nadledvinek. Ty do krve okamžitě vyplaví:
2. Okamžité fyzické změny
Tělo přesouvá veškeré zdroje tam, kde jsou potřeba pro akci:
3. Co se „vypíná“?
Vše, co v danou chvíli není nezbytné pro přežití, jde na vedlejší kolej:
Už jsme vás patřičně vyděsila?
Pokud ano, možná se ptáte: „Dobře tedy, co mám teda dělat, abych nebyl/a ve stálém stresu?“
Je to jednoduché. Nebojte se tvořit!
Zatímco stres tělo připravuje na útok, kreativní tvorba – ať už jde o kreslení nebo psaní – funguje jako dokonalý protipól. Je to stav, kdy se mozek i tělo harmonizují a přepínají do režimu, kterému se odborně říká „flow“ (plynutí).
Zde je fascinující pohled na to, co se v nás děje, když držíme štětec nebo píšeme příběh:
1. Chemický koktejl při tvorbě
Když tvoříme, mozek zapne vlastní „lékárnu“. Hlavní roli hrají:
2. Mozkové sítě v akci
Tvorba není jen o „pravé hemisféře“, ale o spolupráci tří hlavních sítí:
3. Stav „Flow“
Když se do tvorby opravdu ponoříme, dochází k jevu zvanému přechodná hypofrontalita. Části našeho čelního laloku (které mají na starosti sebeovládání a sebekritiku) dočasně utlumí svou aktivitu.
4. Fyzické zklidnění
Pokud nás tvorba baví, tělo reaguje podobně jako při meditaci:
Proč se už všichni nevěnují tvorbě, když je to tak děsně jednoduché?!
Psychohygiena tvorbou je v naší společnosti často opomíjená nebo podceňovaná z několika hluboce zakořeněných důvodů. I když věda potvrzuje její obrovský přínos, narážíme na bariéry v naší výchově i kultuře.
Zde jsou hlavní důvody, proč kreativitu jako nástroj pro duševní zdraví často přehlížíme:
1. Kult výkonu a „výsledku“
Žijeme v době orientované na produkt. Pokud něco děláme, ptáme se: „Bude to k něčemu? Bude to hezké? Můžu to prodat nebo ukázat?“
2. Mýtus o talentu (Sebe-stigmatizace)
Mnoho lidí si myslí, že kreslit nebo psát mohou jen „umělci“. Často slyšíme věty jako: „Já neumím ani rovně nakreslit čáru,“ nebo „Sloh mi nikdy nešel.“ Nebo „Měl jsem čtyřky, pro mě to není…“
3. Školní trauma
Často si odnášíme negativní zkušenosti z hodin výtvarné nebo hudební výchovy, kde nás známkovali.
4. Podceňování „neproduktivního“ času
V záplavě rad o tom, jak být efektivní (meditace, sport, strava), působí čmárání do bloku nebo psaní fantasy příběhu jako „ztráta času“ nebo dětinskost.
5. Strach z toho, co vyjde na povrch
Tvorba je zrcadlem do podvědomí. Při psaní nebo kreslení se často „propíšeme“ k emocím, které v běžném životě potlačujeme (vztek, smutek, strach).
Je to škoda nevěnovat se tvorbě…
Tvorba má oproti jiným metodám (třeba meditaci) jednu obrovskou výhodu: Externalizaci.
Zatímco v hlavě se myšlenky motají v kruhu, na papíře se stávají hmatatelnými. Jakmile svůj stres nakreslíte jako příšeru nebo ho vepíšete do záporné postavy, přestává být vaší součástí – stojí vně vás a vy s ním můžete lépe pracovat.
PROČ A JAK TO DĚLÁM JÁ – VLASTA „ANTOŠKA“?
Troufnu si říct, že nabízím přímo „zlatý grál“ – kombinuji hluboký prožitek (terapii/proces) s hmatatelným výsledkem (krásným dílem/triky). Většina kurzů pro laiky, nabízí buď jen techniku (výkon, cíl, výsledek), nebo jen arteterapii (výsledek může být esteticky neuspokojivý). A tak se stane to, že samotný kurz tvoření může u mnoha lidí vyvolat stres. Viz.něco o trauma ze školy a pár řádků výše.
A co když chcete něco jiného: jít si zarelaxovat aktivně, zkusit něco nového bez tlaku. Nebát se výsledku. Prostě sednout si, vzít tužku a… kreslit nebo psát. A nakonec si odnést fakt něco, na co budete opravdu hrdí.
„Uklidním vaši mysl, zatímco vás naučím tvořit věci, na které budete hrdí.“

