Na začátek malou úvahu o vnímání velikosti světa, velikostí možností. Nedávno jsem se sešla se spolužačkami z Valašska. Poměrně mě šokovalo, že většina z nich nechápala, co vlastně dělám. „A to jako nechodíš do práce? Nebo chodíš a děláš to večer? A jak jako učíš psaní? Jak jsi jako na volné noze? Jak to myslíš, že jsi byla přes měsíc na Mallorce pracovat? S kým sis tu práci domluvila? S nikým?! Jak jako, že jsi tam měsíc psala knížku. To jsi měla dovolenou?“
Osobně beru jako naprostou samozřejmost, že ke své práci potřebuju pc, internet a sebe (a klienty). Můžu pracovat kdykoliv, klidně v noci. Jako třeba teď, když píšu tento článek. Můžu pracovat odkudkoliv. A můj šéf jsem si já sama.
Konfrontace se spolužačkami mě přiměla k zamyšlení, že asi není tak běžné být ve statusu „volná noha“.
A už vůbec není běžné podnikání na celosvětové úrovni. Hledání investičních projektů a investičních nemovitostí kdekoliv po světě.
Je jedno, jestli ve svém nastavení mysli. Nebo fyzicky či na mapě. Jaké si to uděláš, takové to budeš mít.
Jsem moc ráda, že v mé bublině jsou také lidé, kteří žijí a podnikají jakoby žádné hranice neexistovaly. Kupují domy v zahraničí. Investují do podnikání kdekoliv ve světě. Propojují lidi napříč kontimenty. Ale na druhou stranu chápu mé spolužačky. Kdybych neutekla sama do světa, hranice mé hlavy i ty fyzické bych zřejmě měla blíž, než by se zdálo. Asi by je tvořil plot pro ovce na našich valašských pasekách.
Můžeš si najít (bavme se o tom, že na to máš) jakoukoliv investiční příležitost po světě. Ale pozemek pro developerský projekt v peruánských Andách, to běžné není.
Právě proto mě to více, než zaujalo.
Když si představím příjemný turistický resort na venkově pod Machu Pichu. To je sen! Představuješ si to taky? A jdeš do toho? Pokud tě to opravdu zaujalo – TADY se dozvíš více.
Jsem ráda, že žiju ve své svobodě. Můžu cestovat, můžu pracovat kdekoliv a dělat cokoliv mi svoboda na mém účtu v bance dovolí. Už i hloupý Honza věděl, že ve světě se naučí hodně věcí. Proč sedět za pecí?!