Stres! Je to pomocník nebo strašák?

Stres je slovo, které jsme si zvykli slýchávat na každém rohu. Je to slovo mnohdy až nadužívané a můžeme mít dojem, že stres může za všechno. Nebo možná za nic.

Nebo je to snad moderní slovo, na které více poukazuje moderní doba?

Je to snad módní trend? Mít stres nebo naopak řešit anti-stres a hodit se do „zenu“.

Příroda je mocná a stres nám přisoudila právě proto, abychom byli vybavení pro nebezpečí. Abychom byli rychlí. Uměli rychle zhodnotit situaci. Uměli rychle zareagovat na okolnosti, zejména ty rychle se měnící, co nám jdou po krku. Stres nám umožňuje se vybičovat třeba u zkoušky, nebo kdysi při lovu mamuta.

Stres je fajn, pomáhá. ALE jen ten krátce trvající. Prostě ten, co má začátek a jasný konec.

Kdy stres nepomáhá a škodí?

Vlastně kdykoliv jindy, pokud stres je dlouhodobý. Nemá jasný konec. A je jedno, jak je silný. Může být jen takový lehoučký, ale pokud trvá dlouho, může vyvolat jakékoliv zdravotní problémy. Tělo je neustále v pozoru. To vede k vyčerpání, vysokému tlaku, nespavosti, úzkostem a riziku civilizačních chorob.

Čím nám dlouhodobý neboli chronický stres škodí?

Nejlépe si to ukážeme, když si řekneme, co se děje v našem těle na bázi chemické a jaká je samotná reakce těla.

Když zažíváme stres,  tělo se přepne do režimu přežití. Je to prastarý mechanismus, který nám měl pomoci utéct před predátorem, ale dnes se spouští i při pracovním termínu nebo v dopravní zácpě. Prostě bojuj nebo uteč.

1. Vlna hormonů (Chemický start)

Jakmile mozek vyhodnotí nebezpečí, vyšle signál do nadledvinek. Ty do krve okamžitě vyplaví:

• Adrenalin a noradrenalin: Zrychlují tep a dodávají okamžitou energii.
• Kortizol: Hlavní stresový hormon, který zvyšuje hladinu cukru (glukózy) v krvi, aby svaly a mozek měly z čeho brát palivo.

2. Okamžité fyzické změny

Tělo přesouvá veškeré zdroje tam, kde jsou potřeba pro akci:

• Srdce a plíce: Srdce buší rychleji, aby rozvedlo kyslík do svalů. Dýchání se zrychluje a prohlubuje (nebo se stává povrchním).
• Svaly: Napínají se a připravují se k pohybu. To může vést k třesu nebo později k bolesti zad a krční páteře.
• Játra: Uvolňují do krevního oběhu uložený cukr pro rychlou energii.
• Zorničky: Rozšiřují se, abyste lépe viděli okolí a potenciální hrozby.

3. Co se „vypíná“?

Vše, co v danou chvíli není nezbytné pro přežití, jde na vedlejší kolej:

• Trávení: Zpomaluje se nebo úplně zastavuje (proto ten pocit „staženého žaludku“ nebo nevolnost).
• Reprodukční systém: Snižuje se chuť na sex a u žen může docházet k rozhození cyklu.
• Imunita: Krátkodobě se vybičuje, ale při dlouhém stresu se tlumí, takže snáze onemocníte.

Už jsme vás patřičně vyděsila?

Pokud ano, možná se ptáte: „Dobře tedy, co mám teda dělat, abych nebyl/a ve stálém stresu?“

Je to jednoduché. Nebojte se tvořit!

Zatímco stres tělo připravuje na útok, kreativní tvorba – ať už jde o kreslení nebo psaní – funguje jako dokonalý protipól. Je to stav, kdy se mozek i tělo harmonizují a přepínají do režimu, kterému se odborně říká „flow“ (plynutí).

Zde je fascinující pohled na to, co se v nás děje, když držíme štětec nebo píšeme příběh:

1. Chemický koktejl při tvorbě

Když tvoříme,  mozek zapne vlastní „lékárnu“. Hlavní roli hrají:

• Dopamin: Vyplavuje se, když přijdeme na nový nápad nebo dokončíme tah štětcem. Způsobuje pocit nadšení a motivace.
• Endorfiny a serotonin: Tyto látky snižují vnímání bolesti a vyvolávají pocit vnitřního klidu a spokojenosti.
• Snížení kortizolu: Studie ukazují, že už po 45 minutách tvorby hladina stresového hormonu kortizolu v těle výrazně klesá, a to bez ohledu na to, jak moc jsme v daném umění talentovaní.

2. Mozkové sítě v akci

Tvorba není jen o „pravé hemisféře“, ale o spolupráci tří hlavních sítí:

• Síť pro představivost (Default Mode Network): Aktivuje se, když sníme s otevřenýma očima nebo vymýšlíme zápletku povídky. Umožňuje nám propojovat zdánlivě nesouvisející věci.
• Exekutivní síť: Ta nastupuje, když nápad realizujeme – tedy když hlídáme gramatiku nebo správné barvy.
• Vizuální a motorická kůra: Při kreslení dochází k intenzivní spolupráci mezi okem a rukou, což trénuje jemnou motoriku a prostorové vnímání. U psaní je i proto vhodnější si zapisovat svůj deník rukou.

3. Stav „Flow“

Když se do tvorby opravdu ponoříme, dochází k jevu zvanému přechodná hypofrontalita. Části našeho čelního laloku (které mají na starosti sebeovládání a sebekritiku) dočasně utlumí svou aktivitu.

• Výsledek: Přestáváme vnímat hlad, únavu i čas. Zmizí náš „vnitřní kritik“, který říká, že to, co děláme, není dost dobré.

4. Fyzické zklidnění

Pokud nás tvorba baví, tělo reaguje podobně jako při meditaci:

• Dech se prohlubuje a zpomaluje.
• Svalové napětí (získané ze stresu) se uvolňuje.
• Krevní tlak se stabilizuje.

Proč se už všichni nevěnují tvorbě, když je to tak děsně jednoduché?!

Psychohygiena tvorbou je v naší společnosti často opomíjená nebo podceňovaná z několika hluboce zakořeněných důvodů. I když věda potvrzuje její obrovský přínos, narážíme na bariéry v naší výchově i kultuře.

Zde jsou hlavní důvody, proč kreativitu jako nástroj pro duševní zdraví často přehlížíme:

1. Kult výkonu a „výsledku“

Žijeme v době orientované na produkt. Pokud něco děláme, ptáme se: „Bude to k něčemu? Bude to hezké? Můžu to prodat nebo ukázat?“

• Problém: Psychohygiena tvorbou je o procesu, nikoliv o výsledku. Jakmile se začneme soustředit na to, aby se povídka líbila čtenářům, stres se vrací a terapeutický účinek mizí.

2. Mýtus o talentu (Sebe-stigmatizace)

Mnoho lidí si myslí, že kreslit nebo psát mohou jen „umělci“. Často slyšíme věty jako: „Já neumím ani rovně nakreslit čáru,“ nebo „Sloh mi nikdy nešel.“ Nebo „Měl jsem čtyřky, pro mě to není…“

• Problém: Tento blok nám brání využít tvorbu jako ventil. Pro psychohygienu je přitom úplně jedno, jestli je postava v povídce plochá nebo jestli má postavička na obrázku křivé nohy. Mozek reaguje na samotný akt tvoření, ne na kvalitu díla.

3. Školní trauma

Často si odnášíme negativní zkušenosti z hodin výtvarné nebo hudební výchovy, kde nás známkovali.

• Problém: Pokud byla vaše kreativita v dětství kritizována nebo srovnávána s ostatními, podvědomě ji vnímáte jako zdroj stresu a neúspěchu, nikoliv jako cestu k odpočinku.

4. Podceňování „neproduktivního“ času

V záplavě rad o tom, jak být efektivní (meditace, sport, strava), působí čmárání do bloku nebo psaní fantasy příběhu jako „ztráta času“ nebo dětinskost.

• Problém: Kreativita je vnímána jako volnočasový luxus, ne jako základní potřeba pro duševní rovnováhu. Přitom práce s rukama a fantazií dokáže vypnout úzkostné myšlenky mnohem efektivněji než pasivní sledování filmu.

5. Strach z toho, co vyjde na povrch

Tvorba je zrcadlem do podvědomí. Při psaní nebo kreslení se často „propíšeme“ k emocím, které v běžném životě potlačujeme (vztek, smutek, strach).

• Problém: Mnoho lidí se podvědomě bojí konfrontace se sebou samým, a proto raději volí formy psychohygieny, které jsou více pod kontrolou (např. běh nebo úklid).
• Tvorba je náš striptýz, ukázání naší niternosti, a tak kritika může doopravdy bolet. A přitom líbí x nelíbí, umění x kýč = to je velmi subjektivní.

Je to škoda nevěnovat se tvorbě…

Tvorba má oproti jiným metodám (třeba meditaci) jednu obrovskou výhodu: Externalizaci.

Zatímco v hlavě se myšlenky motají v kruhu, na papíře se stávají hmatatelnými. Jakmile svůj stres nakreslíte jako příšeru nebo ho vepíšete do záporné postavy, přestává být vaší součástí – stojí vně vás a vy s ním můžete lépe pracovat.

PROČ  A  JAK  TO  DĚLÁM  JÁ – VLASTA „ANTOŠKA“?

Troufnu si říct, že nabízím přímo „zlatý grál“ – kombinuji hluboký prožitek (terapii/proces) s hmatatelným výsledkem (krásným dílem/triky). Většina kurzů pro laiky, nabízí buď jen techniku (výkon, cíl, výsledek), nebo jen arteterapii (výsledek může být esteticky neuspokojivý). A tak se stane to, že samotný kurz tvoření může u mnoha lidí vyvolat stres. Viz.něco o trauma ze školy a pár řádků výše.

A co když chcete něco jiného: jít si zarelaxovat aktivně, zkusit něco nového bez tlaku. Nebát se výsledku. Prostě sednout si, vzít tužku a… kreslit nebo psát. A nakonec si odnést fakt něco, na co budete opravdu hrdí.

Má nabídka má do tří pilíře:

1. Psychohygiena: „Odplavíte stres a dobijete baterky. Wellness pro psychiku. Lázně pro duši. Samotný léčivý antistresový proces.“ (Arteterapeutický prvek)
2. Technika bez dřiny: „Naučím vás triky, které v učebnicích nenajdete. Přímo k obrázku či textu, který bude právě tvořit. Vyšperkujeme ho v nádherný náhrdelník plný tahů, čar, barev, slov. Jak jen budete chtít.“ (Lektorský prvek)
3. Hmatatelná radost: „Odnesete si obraz/povídku, kterou si budete chtít vystavit/schovat.“ (Výsledek)

„Uklidním vaši mysl, zatímco vás naučím tvořit věci, na které budete hrdí.“