Kdysi dávno jsem měla dva hlavní sny. Ten první, opravdu od dětských let, byl být spisovatelkou. Ten druhý, ze střední, mít diskotéku nebo taneční školu. Ten první sen mé okolí označovalo za bláhovost. Ať se dál věnuji svým slohovkám, básničkám, příspěvkům do novin za pár korun, ale jako profese? To přece nejde. To je věc jen vyvolených. A už vůbec to není pro nikoho z malého města. Od konce střední jsem k tomu přidala ještě jednu touhu - arteterapii. Postupně jsem si všechno splnila.