Ciudad de México – město plné kontrastů

Srpen 2020

Doprava

Veškeré silnice, dálnice nebo městský okruh byly přeplněné vozidly. Tam, kde nebyly vyznačeny jízdní pruhy, auta je dodržovala tak nějak přibližně. U sjezdů z okruhu nebo tam, kde se doprava zpomalovala, se mezi auty přímo na silnici motali prodejci čehokoliv. A semafory, ty jsou většinou jen pro auta. Chodci své nemají. A tak přechází s velkou obezřetností a snaží se řídit semafory aut, které jedou ve stejném směru jako jdou oni. Vždy, když jsem přecházela silnici, vzpomněla jsem si na „sebevrahy“, co mi v Praze skáčou rovnou pod kola a ideálně bez rozhlédnutí.

I na silnicích jsou vidět jasné rozdíly. Vozidla jako taková vypadají nově nebo velmi zachovale. Většina z nich je dovezená z USA. Na českých silnicích jezdí daleko starší vozy. A mezi tím se proplétají autobusy, které působí velmi legračně. Menší jsou vyrobeny z dodávky, do které byly přimontovány lavice. A větší busy vypadají jako z padesátých let. A říká se jim „kamiones“.

Pobraza – velká bída

Na každém kroku je patrná bída. Kdo byl v USA, určitě zažil, že po projítí nebo projetí luxusní ulicí je za jejím rohem jiný svět. Vedle luxusu je bída. Nic mezitím. V Mexiku ta bída není za rohem, ale v těsném sousedství. A nemá ambice se kamkoliv schovávat. Hodně obyvatel žije ve skromných podmínkách. Hodně nemá práci. A hodně je jich také na ulici. Byla jsem zděšená, když jsem obcházela nepořádek, tedy nějaké kartony na zemi, a málem jsem někomu skočila do bejváku. Představte si ulici typu Sokolská, od Pavláku k Nuseláku. Pro auta tříproudovka, pro chodce chodník s mírnějším provozem. A uprostřed chodníku někdo bydlí.

Obdivuhodné je, že nikdo nežebrá. Hodně lidí pracuje na ulici a na černo. Snaží se vám prodat cokoliv, od žvýkaček přes cukrovinky nebo oříšky. V kurzu jsou také všelijak zdobené roušky nebo doma vyráběné papírové vějíře.

Kolik se platí?

Kurz koruny vůči mexickému pesu je zhruba 1:1. A také za 1 euro dostanete většinou 25 pesos. Velké rozdíly jsou také při návštěvě supermarketu. Ten je sám o sobě velmi luxusní a překvapivě plný různorodého zboží. I kvalita potravin je někde jinde, než u nás. Asi vás to překvapí, myslím tím, že potraviny mají opravdu kvalitnější. Víno, sýry, uzeniny, maso jsou výrazně dražší. Pro představu: láhev vína za 300,-, šunka cca 50,-/10 dkg.

Na druhou stranu, ostatní potraviny jsou stejně drahé jako u nás nebo levnější. Bílý chleba o velikosti 3 rohlíků za 2,-, jogurt za 5,-. Kvalitní ovoce a zelenina a za příjemné ceny. Jak bylo vše v této sekci vyskládáno, to jsem ještě neviděla.

Pro zajímavost dodávám, že průměrný plat je okolo 10000 pesos a minimální mzda se pohybuje kolem 100 pesos za den.

Coyoacán – umění, barvy a kabely

Při projížďce městem vidíte spousty starých barevných domků. Některé jsou rozpadlejší, některé opravenější. Vedle toho pár skleněných mrakodrapů a luxusních hotelů. Některé ulice nabízí činžáky. Celkově to je méně povedená kopie evropského města. Ale i tak cítíte, že jste v jiném světě.

Bydlela jsem ve čtvrti Coyoacán. Ta je naprosto rozdílná, než zbytek Mexico City. Krom své charakteristické architektonické image barevných typických domků je plná umění. Plná uměleckých škol a divadel. Čtvrť je také zapsaná na seznamu UNESCO. A byla domovem malířky Frídy Kahlo.

Co je pro mě Coyoacán?

Romantické ulice s rozbitými chodníky, barevné domky, ulice plné kabelů a ze všech strach čpí umění. Úžasná čtvrť. Navždy mi zůstane v srdci.

„Malé Himaláje“

I když to není znát vizuálně, Mexiko City má velkou nadmořskou výšku, a to mezi 2200 a 2600 metry nad mořem. A rozhodně je to znát. Špatně se dýchá a motá se hlava. Někdo si zvykne brzy. Já se motala a chyběl mi vzduch po celou dobu. Místní obyvatelé jsou pochopitelně zvyklí, žijí v tom a narodili se do toho.

Pro přiblížení: Sněžka má 1603m, Praha mezi cca 200-400m.