Nebuď jako Vincek

S jarním měsícem přišel do Česka Covid-19. Začali jsme se těšit na lepší počasí, na sluníčko, na konec zimy. Ještě přežít ten měsíc, kdy se dokola skloňuje jediné slovo – daně – a už bude líp. Odevzdáme daně, vyzdobíme si domy a byty velikonočně a budeme mít skvěle.

Vir nebo také osud, vesmír, Bůh (dosaďte si to, co vám vyhovuje) tomu chtěl jinak. A přes začátek nedůvěřivosti a zpochybňování „rýmičky“ se to rozjelo v poměrně velký průser. Já osobně jsem se tomu od začátku nevysmívala. Čína se sice uzavřela pro sebe, ale dlouhá inkubační doba a letecká doprava, to mě trochu děsilo. Ne, tento článek není o tom: já to říkala.

Myslím, že každý sleduje alespoň trochu zprávy a tam je dost vidno, v jakou katastrofu se to rozjelo a čím se to dá zbrzdit. Prostě nepotkávat lidi.
Pokud to jde, zavřít se doma. A když to nejde, nefuňet na ostatní a nedýchat ostatní.
A tak vám to přiblížím přes jednoho fiktivního človíčka, který v sobě bude skrývat veškeré standardizované chování posledních dnů. Říkejme mu třeba Vincek.

Vincek se vrací z lyžovačky, a protože zjistil, že bude muset do karantény, snaží se to stihnout do půlnoci, aby se karanténě vyhnul. Vincovi se to povedlo, přejel hranice pár minut před půlnocí. Vincek je borec.
Druhý den jde normálně do práce a děti pošle do školy. Vinckovi nebude nikdo a nikdy nic přikazovat.
Zavřely se školy. Vincek si zanadával, co má jako dělat, když nemá hlídání. A řekněme si, že Vincek má běžné povolání. Tedy není lékař, policista, zdravotník, a ani pokladní v supermarketu. Vincek může ke své práci používat PC a kancelářskou židli. Pro zjednodušení.
Vincek je s dětmi doma. U toho se snaží věnovat dětem a diví se, že je nemá kdo hlídat. Že je potřeba vyřešit nákupy, vaření, výuku apod. A protože se Vinckovy děti nudí a jsou udržovány v dojmu, že jsou prázdniny, tak navštíví OC a svou návštěvu zakončí vydatnou sváčou v Mekáči.
Mezitím politici zjistí, že to lidé nepochopili. A lidé, děti, všichni se nudí, vytržení ze škol a prací, a courají se po obchodech, setkávají se na obědech a u kávičky.
Dochází k dalším nařízením.
Vincek je tvor společenský. A když mu zavřeli jeho oblíbenou hospůdku, nevadí. Stoupne si se štamgasty před improvizovaně otevřené okénko. Dá si své dva tři kousky na stojáka, poklábosí a jde domů.
Jo, a zapomněla jsem, Vincek vzal celou rodinu do nejbližšího supermarketu, kde tráví hodinu svého volného času prohlížením zmrzlin a čokolád.
A protože máme jarně a sluníčkově, Vincek s celou rodinou, a ještě několika rodinami sousedů, postává v parku a druží se. Mají si co povídat. Konečně na to mají čas.

 

Opravdu jsme tak zaměření pouze na sebe? Že nám nedochází, proč jsou nařízená opatření. Nikdo nám nebere svobodu a ani nic jiného. Ale mám dojem, že někde v mezičase se ztratil rozum. Copak si neuvědomujeme, že pokud se bavíme o pár nakažených, tak dejme tomu. Ale když si virus mezi sebou nekontrolovaně předáme, tak ty počty začnou naskakovat na násobcích stovek.
Od revoluce v 89tém jsme zaměření na sebe, na sebeuplatnění. Na zdolávání limitu, na to, co vše si můžeme dovolit, na to, co vše si můžeme vydělat a za co to vše vydělané můžeme utratit. Vše je zahazovací – tak jako rozbitý telefon. Nebaví mě to, je to rozbité, nevím, co s tím. Zahodím to. A nejen ty telefony, ale také vztahy.

Myslím, že když jsem se narodila v sedmdesátkách, tak patřím mezi poslední generací těch, co vyrůstali v nedostatku. A tak máme schopnost zaimprovizovat, ale také i poslouchat.
Mladší ročníky, hlavně ty porevoluční, už vyrůstali v dostatku všeho možného. Ale také v nedostatku něčeho jiného než my. Hlavně v nedostatku času rodičů, v nedostatku vztahů, v nedostatku pozornosti. Nebo naopak v její přemíře. O tom tato úvaha je jen z části. Nutí mě to ale k zamyšlení, proč se lidé teď chovají tak, jak se chovají. Bez jakéhokoli dalšího rozvádění bych tomu dala nadpis přebytek/nedostatek xy a zaměření pouze na svou osobu.
Mějme tedy všichni rozum a uchovejme si zdraví (i to v hlavě).

Vlasta

PS.: NEBUĎ JAKO VINCEK

Splňte si svůj podnikatelský sen a já budu na této cestě vaší průvodkyní, aby ta cesta byla přímá a smysluplná. Naučím vás spočítat si rizika a zisk. Odpovědět si na otázku: Vyplatí se mi to? Naučím vás porozumět vaším klientům a komunikovat s nimi jejich řečí. Můj příběh si přečtěte zde >>